<!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:"Cambria Math"; panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4; mso-font-charset:238; mso-generic-font-family:roman; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1107304683 0 0 159 0;} @font-face {font-family:Cambria; panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4; mso-font-charset:238; mso-generic-font-family:roman; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1073741899 0 0 159 0;} @font-face {font-family:Calibri; panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4; mso-font-charset:238; mso-generic-font-family:swiss; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1073750139 0 0 159 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-unhide:no; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; margin-top:0cm; margin-right:0cm; margin-bottom:10.0pt; margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-fareast-font-family:Calibri; mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-language:EN-US;} p.MsoSubtitle, li.MsoSubtitle, div.MsoSubtitle {mso-style-priority:11; mso-style-unhide:no; mso-style-qformat:yes; mso-style-link:"Subtitle Char"; mso-style-next:Normal; margin-top:0cm; margin-right:0cm; margin-bottom:3.0pt; margin-left:0cm; text-align:center; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; mso-outline-level:2; font-size:12.0pt; font-family:"Cambria","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-language:EN-US;} p {mso-style-priority:99; mso-margin-top-alt:auto; margin-right:0cm; mso-margin-bottom-alt:auto; margin-left:0cm; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} span.SubtitleChar {mso-style-name:"Subtitle Char"; mso-style-priority:11; mso-style-unhide:no; mso-style-locked:yes; mso-style-link:Subtitle; mso-ansi-font-size:12.0pt; mso-bidi-font-size:12.0pt; font-family:"Cambria","serif"; mso-ascii-font-family:Cambria; mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; mso-hansi-font-family:Cambria; mso-fareast-language:EN-US;} .MsoChpDefault {mso-style-type:export-only; mso-default-props:yes; font-size:10.0pt; mso-ansi-font-size:10.0pt; mso-bidi-font-size:10.0pt; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-fareast-font-family:Calibri; mso-hansi-font-family:Calibri;} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->
Dvě dívky navrhly dětem, že je vezmou autem na výlet. Chtěly je odvést někam daleko od míst zjevení a zdržet přes dobu zjevení až do večera. Avšak děti, přestože byly daleko od Podbrda, v obvyklou dobu zjevení, jako by vedeny nějakým vnitřním vnuknutím, žádaly, aby mohly vystoupit z auta. Když vystoupily a pomodlily se, Panna Maria k nim přišla z kopce zjevení vzdáleného několik kilometrů a modlila se s nimi sedm otčenášů.
Nedlouho po této události začaly státní úřady dětem i ostatním lidem zabraňovat v přístupu na Podbrdo, na místo zjevení. Avšak Panna Maria se jim zjevovala i nadále na utajovaných místech, v jejich domech i v přírodě. Děti byly odvážnější, s Pannou Marií hovořily otevřeněji a rády poslouchaly její rady, napomenutí a vzkazy. Tak to trvalo až do 15. 1. 1982.
Mezitím místní farář začal poutníky zvát do kostela, aby se účastnili modlitby růžence a slavení Eucharistie. Na modlitbu růžence přicházeli i vizionáři. Také tady se jim Panna Maria několikrát zjevila. Jednou při modlitbě růžence uviděl Pannu Marii i farář fra Jozo Zovko. Okamžitě přerušil modlitbu a spontánně pokračoval písní „Ljepa si, ljepa, Djevo Marijo“ (Krásná jsi , krásná, Panno Maria). Celý kostel si všiml, že se s ním děje něco neobyčejného. Později potvrdil, že Matku Boží skutečně viděl. A on, který do té doby o zjeveních nejen pochyboval, ale aktivně vystupoval i proti pouhému šíření zpráv o nich, stal se najednou jejich obráncem. Později to dosvědčil i vězením.
Od 15. 1. 1982 děti vídaly Pannu Marii v jedné postranní místnosti farního kostela. To jim vzhledem k nově vzniklým potížím a nebezpečím umožnil farář po předchozím souhlasu Panny Marie. Od dubna 1985 však děti na přání diecézního biskupa postranní místnost kostela opustily a za zjevením začaly docházet do jedné místnosti na faře.
Za celou dobu od počátku zjevení do roku 1990 vizionáři neviděli Pannu Marii pouze pět dnů.
Panna Maria se nezjevovala vždy na stejném místě, ani určité přítomné skupině ani jednotlivcům, a její zjevení nebyla vždy stejně dlouhá. Někdy trvala jen dvě minuty, někdy i hodinu. Stejně tak se Panna Maria nezjevovala vždy, když si to děti přály. Někdy se nezjevila vůbec. Někdy se děti modlily a čekaly, ale Panna Maria v té době nepřišla a objevila se až později, neočekávaně a neohlášeně. A někdy přišla ještě před tím, než děti vůbec na zjevení pomyslely. Někdy se zjevila jedněm a ne druhým. Když předem neslíbila, že přijde v určitém čase, nikdo nemohl předvídat, kdy přijde nebo přijde-li vůbec. Nezjevovala se jen jmenovaným vizionářům, ale i jiným lidem, lidem nejrůznějšího vzrůstu, vzdělání, věku, rasy i zájmů. Toto vše dokazuje, že zjevení nejsou v lidské režii. Nejsou závislá na čase, místě, přání, dokonce ani na modlitbě vizionářů a jiných lidí, nýbrž pouze na vůli té, která se zjevuje.
Popisování událostí kolem mariánských zjevení chápeme jako lidské svědectví a nechceme tím předbíhat konečný úsudek Církve.
(Veškeré info převzato z www.verite.cz)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.